Naše spokojené miminko

Vítáme vás na stránkách Michálka a jeho maminky

Kalendář

Statistika

Porod-můj

Jak Michálek na svět přišel

 

Ráno začalo jako každé jiné,vstala jsem a odtrhla list na kalendáři.Psalo se datum 31.března 2007 a mě ani ve snu nenapadlo,že se naše miminko začne ozývat.Záměrně říkám miminko,protože jsme si to nenechali říct,naše velké a malinkaté tajemství zároveň.Bohatě jsem posnídala,ostatně jako každé jiné ráno,meltu,chleba s marmeládou a vyjíměčně ještě zakousla jedno jablko.Ta snídaně mě tak unavila,že jsem se natáhla na gauč,hladila bříško a povídala si se špuntíkem,kopalo o sto šest.Kolem poledne jsem vstala a šla chystat oběd,sobotní a dost nezdravé knedlo,zelo vepřo.To jsem ještě netušila ,že zelo je na delší dobu moje poslední.na jedla jsem se doslova k prasknutí,ale malé místečko se přeci jen našlo a já při posledním knedlíku dostala chuť na ledové kafe z McDonaldu,což byla už přes týden moje slabost.

Vzali jsme to dlouhou procházkou,přes celý Radoučský park ke Kauflandu,Míša mi koupil kafe a šli jsme si sednout do parku u mateřských školek.Bylo tak nádherné sluneční jarní počasí a já byla tak plná energie,místo abych funěla a odpočívala ve 37týdnu,že jsem se rozhodla jít tu samou trasu domů.Skoro na konci naší procházky mě píchlo v podbřišku,opřela jsem se o Míšu,už mě docela boleli nohy,a jen z legrace řekla,"že by už to byli poslíčci???"No oba jsme se tomu zasmáli a šlo se dál.Tři domovní vchody ,před tím naším,se oznamující píchnutí ozvalo znovu,opět jsem pronesla cosi o poslíčkách,ale sama jsem tomu nevěřila.Čekala jsem miminko až po termínu,takže mě ani nenapadlo,že za půl hodiny pojedeme do porodnice.Přišli jsme domů,já si lehla na gauč,celá unavená,najednou mě energie přešla a jen jsem si říkala,že si zdřímnu.Poprosila jsem Míšu o skleničku vody,jenže než mi jí nalil,tak se "moje voda vylila".Šla jsem na wc podívat se co se to děje,čirá tekutina mi teče po nohou.Přišla jsem do obýváku celá rozklepaná vzrušením,že už se asi něco blíží "tak mi asi praskla voda"ani jsem to nedořekla a Míša stál s kufrem u dveří,já volala mamce jestli je to opravdu voda,řekla "nejspíš jo,raději jeďte do porodnice,odveze tě Míša???" Ten?Byl celej zelenej,koktal,hlavně že měl v ruce kufr."Mamka se ptá jestli mě odvezeš." a odpověď? "Já,co?Já ,nevím", no tak nic. "Mamko asi přijeď Míša to asi nezvládne."mamka přijela do půl hodiny,myslela jsem ,že vezme sebou i taťku,ale kdepak,chlapi jsou tak silný,ten byl tak rozrušenej,z brzkého vnoučete,že musel jít na jedno pivko na uklidnění.

Voda mi začala odtékat v 17:05 a v půl 6 jsme už zvonili na porodních sálech.Otevřela nám mladá sestřička,vzala si ode mne těhotenskou průkazku a kartičku pojištěnce,položila mě na lehátko,na kterém mi po té 20minut natáčeli ozvy srdíčka našeho drobečka.Budoucí tatínek byl stále mimi,dojatý z toho bušení a zároveň nervozní z toho co bude.Zkontrolovali jestli je to plodová voda a zavolali doktora.Přišel vysokej,proplešatělej mladej doktor.Opravdu se už nepříjemně tvářil,na tož jak mě vyšetřoval.Bylo to hrozný,takhle bolestivý vnitřní vyšetření jsem ještě nezažila,nejspíš jsem ho vyrušila z něčeho,že se mi chtěl pomstít.Neřekla jsem ani slovo,zatnula zuby a vydržela,ale nejradši bych ho kopla do zubů."Žádná voda neteče!"řekl dost drsným tonem,tak já snad nakonec kecám a ta jejich zbarvující modrá voda taky.Jenže jen co jsem udělala krok,začalo to ze mě téct znovu."Tak si vás tu necháme maminko."Odvedli mě na oddělení nedělek a Míšu poslali domů,že až to bude k porodu tak mu zavolám.

Moje přístaviště byl pokoj číslo 202.Byli tam 4postele,křeslo a televize.Jedna postel byla obsazená,ale prázdná.Lehla jsem si a začala jsem brečet.Cítila jsem se hrozně sama,žádný balon,žádné žebřiny a žádná žíněnka jak se píše v každém časopise a jak mladoboleslavská porodnice říká v každém časopise,tady jsem pocítila druhou vlnu zklamání.Slzy uschly a přišla rodící a funící mamka s manželem,funěla a foukala,já pořád nic,ležela jsem s kapačkou v ruce,za to jsem dostala taky vynadáno."Jak to,že to máte v levé,máte to mít na pravé"to se mi snad zdá,snad sem si to sama nepíchala!!!!přišla 20hodina a funící maminka si balila věci na sál.Jen co za ní zaklaply dveře ozvala se první bolest,mírná a krátká,jo kdyby byli všechny takové.Tyhle bolesti jsem měla až do 22hodin.To přišla sestra s další kapačkou naplněnou antibiotiky,"tak co,už něco?"řekla jsem jí o bolestech."tak až to dokape tak se na to podíváme",jen dva centimetry,to k porodu ještě není bude to chvilku trvat.Dala mi nějaký čípek a na urychlení otevírací doby a šla jsem do sprchy.Ty sprchy jsou tak mrňavý,nemohla jsem udělat dřep,protože bych se tam při své výšce 180cm nevešla.Vydržela jsem maximálně deset minut a hrozně mě rozboleli nohy,tak sem se osušila a šla si lehnout.Bolesti pomalu nabírali na intenzitě,protivný křížový a jediná pomoc od nich byla poloha na čtyři a vrtět zadkem jako bych měla ocas.Chvilku jsem to dělala tak a chvilku se opírala o postel na bobku a pohupovala se.O půlnoci mi dali další kapačku a sestra to pět zkontrolovala.DVA centimetry,sakra,bolesti jsem měla jako bych už měla rodit a jen pitomí dva cenťáky.Střídavě jsem byla na posteli a na zemi,jak by se mi hodil balon.Ve dvě mě znovu zkontrolovala a dala čípek,nepohlo se to ani o pídinku.Sestra přišla po chvilce s nějakou injekcí,doslova mi jí zabodla do půlky,prý abych se mezi kontrakcemi prospala,tak alespoň injekce zafungovala,mezi desetiminutovými kontrakcemi se mi dokonce zdáli sny.V půl šesté ráno jsem šla do sprchy,bolesti byli nesnesitelný a častější a častější,i délka kontrakcí se prodloužila.Chodili tak rychle po sobě,že jsem si ani nestačila lehnout a odpočinout.Po šesté přišla protivná tlustá sestra"jdem natočit miminko"řekla suše.Cestou na vyšetřovnu jsem asi 5x prodýchávala na bobku a ona stepovala v místnosti,hned mezi dveřmi mě sprdla,že nemám sebou ručník pod zadek,že mi tam musí dát buničinu,ale příště ať si ho laskavě vemu.Nestihla jsem jí na to nic říct,přišla další bolestivá kontrakce,funěla jsem rychle a povrchně."Takhle mi tady nedejchejte,nechte si to laskavě na sál,dejchejte se zavřenou pusou a pomalu"neměla jsem slov,bolesti si sami vynutili tohle dýchání.Natáhla mě na rovný a tvrdý vyšetřovací stůl,připojila CTG a odešla.Díky bohu,když už musím ležet tak nepohodlně tak si alespoň budu dýchat jak chci.Přišla po 25 minutách,že se někde zakecala.Prohlídla CTG a podívala se na mě "měla jste vůbec nějaké bolesti??"řekla otráveně "ne,to já si tady funím jen tak"."běžte do sprchy a buďte tam hodinu"nedala si vymluvit,že mi to není příjemné,strašně mě z toho bolí nohy a od bolesti mi to moc neuleví.Vzala jsem si nedobrovolně už tak mokrý ručník a šla do mini sprchy,jen co jsem si sedla na bobek odešla ze mě hlenová zátka a dostala jsem jiné bolesti,rozbolel mě konečník a dostala jsem do něj hrozný tlak.Osušila jsem se a šla pomalu(s několika prodýcháními)na sesternu.Řekla jsem to sestře a ta mi odpověděla"sestra vás ve dvě vyšetřovala,řekla jsem vám ať jste hodinu ve sprše!"Skoro jsem jí prosila ať se podívá,že ty bolesti jsou úplně jiný,tak tedy jo.Lehla jsem si,dost tvrdě mě zkontrolovala a pak medovým hláskem pronesla větu kterou jsem snad už ani nečekala"jste na 4cm zavolejte tatínka jdeme na sál"jupíííí,konečně,pomalu jsem došla na pokoj,zabalila si těch pár věcí a zavolala Míšovi,který mimo jiné byl už třikrát u nemocnice a zase se vrátil domů,"tak pojeď už asi budeme rodit".Popadla jsem kufr a v doprovodu sestry kachny odešla na sál,na chodbě jsem prodýchávala snad každý krok a ona na mě netrpělivě čekala,asi se nemohla dočkat až mě předá sálovým sestrám.

Sálová sestřička-asistentka mého porodu, mi vzala kufr,odvedla mě na vyšetřovnu,jen co jsme vešli přišla dlouhá ,předlouhá kontrakce.Sestra čekala až to odfuním,pochválila mě za dýchání,že dýchám ukázkově a řekla"tak ještě než připravíme tak to zkontrolujeme,tohle byla hodně dlouhá kontrakce".To bylo první vyšetření ,které jsem ani necítila,"tak je to na 8cm,nebudeme dávat klystýr,jen trochu přiholíme"uslyšela jsem Míši hlas,sestra udělala přípravu a řekla ať si vezmu stoličku a jsu do sprchy,Míša byl konečně u mě.Ve sprše jsem vydržela asi 10minut,osušila se,oblékla oranžovou košili a vyrazila k sálům,sestra nám šla už naproti.Položili mě s Míšou na křeslo,které bylo tak pohodlné,propíchla mi zbytek vody a s doktorku poslali ještě vyčůrat.v doprovodu budoucího tatínka,jsem vykonala co se po mě chtělo,sestra nám šla zase vstříc"nechcete si ještě poskákat na balonu?" "Ne ,prosím,já nemůžu,jsem unavená"šla jsem na křeslo,řekla,že se podívá"no tak to mi už budeme brzy rodit,už vidím hlavičku,ještě se musí vstřebat kousínek hrdla a bude to"položili mě na bok,to bylo hodně nepohodlné a docela bolestivé byly jsem tak 5kontrakcí a poslední dvě už se mi chtělo tlačit,sestra mi povolila trošku si přitlačit.Neustále mě všechny sestry a doktorka chválili za dýchání,to byla moje motivace,Míša mi při každé pauze vlhčil jazyk a rty ledem co mu dali.Když mě otočili zpět na záda,vysvětlila mi porodní asistentka jak mám tlačit a že v této fázi se porod může zastavit a za hodinu by mi dali infuzi na rozběhnutí,pane bože jen to ne,hodinu už bych asi nevydržela.taky mi vysvětlila,že při tlačení se hlavička o kousek posune a o kus vrátí.Při té představě se mi udělalo temno,zapřela jsem se nohama,chytla rukama za držadla a urputně zatlačila,"vidím vlásky,paní doktorko,pospěšte si,tady to bude rychlý",ještě než si dr stihla vzít rukavice uviděla jsem ty černý vlásky i já.V další kontrakci mě nastřihla,trošku jsem to ucítila,ale nic to nebylo jak sem se soustředila na tlačení,naposledy nádech a už ho vidím,"JE TO KLUK"stihla jsem říct dřív než všichni ostatní.Únavou a radostí jsem sebou práskla na křeslo,položili mi ho na břicho a mě zaplavila vlna radosti a lásky k tomu malému tvorečkovi,já mám vytouženého,křičícího synka.Přestřihli šňůru a v doprovodu tatínka s foťákem odnesli.Dr.začala šít,ve uvnitř jsem byla trochu potrhaná,ale oproti porodu bylo šití vysloveně mučení.Dr.řekla sestře ať mi píchne něco na bolest do žíly.8stehů uvnitř a 4venku,to je docela dobrý score:)

"Váš chlapeček je zdravý,lehce nedonošený,nebudeme ho dávat do inkubátoru hned,ale uvidíme za hodinu,když by mu klesla teplota.Má 3095gramů a 49centimetrů.Je možné,že nebude chtít sát,má docela velkou žloutenku"to nevadí hlavně,že už je na světě a zdravý,přelezla jsem si na normální postel a novopečený tatínek mi přivezl mého malého sladkého chlapečka.Přiložili mi ho k prsu a hned začal sát jako by celých devět měsíců hladověl.

Tak je konečně na světě,po 16ti hodinovém porodu.Je tak krásný,má nádherné řasy(všichni je obdivovali)krásnou pusinku a vůbec je to nádherné a zdravé miminko.

Náš malý chlapeček Michálek Vít se poprvé nedechl 1.dubna v 9:20
Poslední komentáře
12.01.2011 08:37:09: Gratuluji k miminku (ikdyž už je teď velký klučina). A doufám, že naše zdravotnictví opustí kupa těc...
 
Stránky jsou pro naší rodinu a maminky,které si své mateřství užívají jako já